emociální upír

Slyšíte tiché kroky. Klap, klap, klap. Stále se přibližují vaším směrem. Začínáte se potit a ruce se vám klepou. V tom se s hrozivým skřípěním otevírají dveře. Není úniku. Zmateně přerovnáváte papíry na stole a uhýbáte pohledem. Jen se nepodívat tam… „To je dneska zase den, co?“ ozve se ztrápená bledá tvář kontrastující s černým rolákem. Karla z účtárny! Je tady! Emoční upírka, která vás přišla opět zbavit veškeré energie. Co teď? Jak porazit emočního upíra? 

Konvenční metody pro boj s upíry jako stříbrné kulky či dřevěné kůly vražené do srdce důrazně nedoporučujeme. Česnekem by se Karla možná odehnat dala, ale ne každý má žaludek na denní konzumaci česnekové pomazánky. Navíc byste tak svým dechem odradili všechny kolegy v práci, nejen ji. Jak se tedy emočnímu upírovi bránit? Nejprve si toho (ne tak docela) bájného tvora popišme.

Kdo je emoční upír?

Tito upíři nemají tesáky ani nepijí vaši krev. Tihle upíři se živí vaší energií. Cílí především na empatické, milé a starostlivé jedince, kteří rádi pomáhají svému okolí. Takoví totiž emočního upíra nezaženou krucifixem, ale budou ho pravidelně krmit. Označení emoční upír zavedl psycholog Albert Bernstein v souvislosti s lidmi, kteří vás během společného setkání zcela psychicky vyčerpají. Následně další psychologové definovali několik druhů. My si představíme dva, se kterými jste se pravděpodobně setkali.

Chudinka Karla

Poznejte Karlu. Věčně sklíčenou, zdeptanou a životem zničenou upírku, která si pořád na něco stěžuje. Dalo by se říct, že stížnosti a sebelítost jsou náplní její existence. Všechno, co se jí přihodí, je špatné, namířené proti ní a ona si to přece vůbec nezaslouží. Taková Karla si vyhlédne nějakého empatického kolegu či kolegyni a při každé volné příležitosti ho zavalí novými pohromami z pracovního i osobního života.  

Ti by se samozřejmě raději věnovali práci – na stole před nimi leží hromada papírů – a oni se potřebují soustředit. Ale buď je jim Karly líto a rádi by jí nějak pomohli… nebo neví, jak se jí zbavit, aniž by ji urazili. Zde nastává problém. 

Vysává vás smutek

Nejde o to, že každý, kdo si stěžuje, nebo má zrovna splín, je automaticky emociální upír. Každý máme lepší a horší dny a každý se občas potřebujeme svěřit nebo si jít ke kamarádovi pro radu. A naopak, když jsou naši blízcí v úzkých, rádi je vyslechneme, poradíme jim. To je přirozené a lidské. Potíž s emočními upíry je ta, že oni jsou takoví pořád.  

Obvykle zrovna neprocházejí těžkým rozchodem nebo nevyřizují odcizení auta s pojišťovnou. Ale neustále řeší banality, prakticky každý aspekt běžného života. Od vás nechtějí poradit, chtějí na vás jen vylít tenhle kýbl bahna. Když se jim snažíte pomoci, dočkáte se jen spousty výmluv, proč vámi navrhované řešení není to pravé. Pravda ale je, že upíry řešení nezajímá. Oni se nechtějí změnit, chtějí se krmit. Také si všimněte, nikdy se nezeptají, jak se máte vy. Váš vztah je čistě jednostranný. Nenechte se uchlácholit frázemi jako: „Tobě se vždycky můžu svěřit. Ty mě vždycky vyslechneš.“ Je to jen (ne nutně vědomý) upíří trik! 

Kombinace všech těchto faktorů vás však časem totálně vyčerpá, až z vás nakonec zbude jen prázdná schránka. Nebudete stíhat deadliny, nebudete mít energii vykonávat běžné pracovní úkony, natož se nějak ambiciózně či kreativně angažovat. A to nechcete.

Narcistický Denis

Denis je do sebe zahleděný frajírek, který potřebuje váš obdiv. Podobně jako Karla pořád mluví o sobě. Narozdíl od ní se ale chlubí. Živí se vaším uznáním. Neustále básní o své dokonalosti, o tom, jak náročný projekt zase zvládl a jak by bez něj byl klient úplně ztracený. Myslí si, že je prakticky novodobý spasitel a vy mu tento názor máte potvrdit. Tím patřičně nasytíte jeho hladové ego. 

Tito upíři mají talent na to, aby vás k chvále jejich směrem skutečně přiměli. Pokládají otázky tak rafinovaně, že jim prakticky nemůžete odporovat. Uslyšíte od nich věty typu: „No a oni řekli, že tohle řešení je naprosto inovativní a že by nikoho než mě samotného, určitě nenapadlo. Dost dobrý, ne?“  

Narcističtí upíři se domnívají, že jim patří celý svět a že celý svět se primárně zajímá právě o ně. Neregistrují potřeby ostatních. A pokud se vás zeptají, v čem jste v poslední době uspěli vy, tak to nebude upřímná otázka, ale jen sarkastická narážka. Protože jste přece nemohli udělat nic, co by se vyrovnalo jim.  

Kontakt s tímto upírem z vás vysaje sebevědomí a nalije ho přímo jemu do chřtánu. Vztah je opět jednostranný a stejně tak destruktivní.

Radikální řešení aneb jak se zbavit upíra

Emociální upíry potkáte v osobním i pracovním životě. Karlu obvykle na podřízených pozicích, Denise zase v těch nadřízených. S pracovními upíry je potíž v tom, že se jim nemůžete úplně vyhnout. Pracují s vámi. Řešení je především v komunikaci. Tentokráte z vaší strany. Musíte sebrat všechnu odvahu a sílu, co v sobě máte, a ačkoliv vám to bude nejspíš krajně nepříjemné, konfrontovat je. 

Je dobré to provést citlivě a diplomaticky. Nejen kvůli tomu, že s nimi musíte nadále pracovat, ale i proto, že jim zřejmě nechcete nijak ublížit. Někteří upíři si neuvědomují, co jsou vlastně zač (jiní si to ale uvědomují až příliš dobře a záměrně vás využívají).  

Postupujte následovně: 

  1. Dostaňte se ke slovu. 
  1. Karlu ujistěte, že vám lichotí, jakou důvěru ve vás vkládá, když se vám svěřuje. Denisovi řekněte, že si jste vědomi jeho přínosu pro firmu. Zkrátka začněte tak, aby bylo znát, že víte, čím si procházejí/co dělají. Ostatně, jestli jste upířím terčem, empatie vám asi není cizí. 
  1. Popište upírům, jak vnímáte váš vzájemný vztah vy. Používejte přitom fráze jako „Mně se zdá, že…“ „Na mě ty neustálé stížnosti působí…“. Neobviňujte přímo ve stylu „Ty totiž vždycky…“ Tím upíra jen podráždíte a nepřímo vyzvete k protiútoku. Citlivě mu sdělte, jaké pocity ze setkávání máte a co vám vadí. 
  1. Řekněte, jak si váš vztah představujete. Že by se vám líbilo, kdyby se Denis s Karlou zajímali i o vás (pokud to tak chcete). Stanovte, že si budete povídat jen při středeční polední pauze. Řekněte Karle, že s ní rádi pokecáte, ale jen pokud to bude o něčem pozitivním nebo přímo pracovním. U Denise zkuste zahrát na jeho smysl pro produktivitu a zdůrazněte, že potřebujete pracovat a že vašimi hovory firma tratí. Zohledněte svou specifickou situaci, ale určitě stanovte jasné hranice. 
  1. Pokud je upír jakžtakž racionální (a pravděpodobně si nebyl vědom, co s vámi dělá), tato vysvětlení přijme. 
  1. Pokud upír vaše vysvětlení nepřijme, naštve se či nebude dodržovat stanovená pravidla, nezbude vám než ho zcela ignorovat (do té míry, jak vám práce dovoluje). I nejotrlejší jedinci to časem vzdají. Upíři chtějí pozornost. Když jim ji nedáte, půjdou jinam.

V krajních případech se můžete svěřit se situací někomu, kdo by vám mohl pomoci (personální, šéf nebo další kolegové, kteří budou upíra odlákávat). Požádat o přidělení kanceláře daleko od něj. Modlit se, aby si našel jinou oběť nebo změnil práci.  

Klíčové je, abyste se nebáli blížících se kroků za dveřmi a mohli jste být ve své práci naprosto spokojeni. Zároveň vám přejeme, abyste se ve svém životě setkali s upíry jen ve formě  halloweenských kostýmů. 

Na závěr se omlouváme všem Karlám a Denisům, použití jejich jmen bylo čistě ilustrativní a nebylo v tom nic osobního.  

Autor

Pavla Rýgrová

editor

{"email":"Email address invalid","url":"Website address invalid","required":"Required field missing"}

Podobné články