Category Archives for "Články"

Jste jediní, koho vaše firma zajímá

Zákazníky zajímají jejich potřeby, ne vaše firma.

Chcete znát nejcennější radu do začátku podnikání? Nikoho nezajímáte. Ačkoliv je to kruté, s největší pravděpodobností nikoho nezajímáte vy, vaše firma a nejspíš ani samotný produkt, který firma prodává. O tom, co děláte, můžete vyprávět své matce či maximálně přátelům (a to jen ve velice krátkém čase, protože ani jejich pozornost není bezedná). Na co tedy zákazník slyší a co ho skutečně zajímá? Není toho mnoho.

Vyprávějte příběhy, ale ne o sobě

V současnosti se na trhu vyskytuje tolik produktů, že zaujmout zákazníka je téměř nemožné. Abyste přilákali jeho pozornost, musíte vytáhnout všechny esa z rukávu. 

Téměř každý, kdo alespoň letmo nahlédl do nějakého byznysu, vám dnes poví, že základem funkčního marketingu je jasně určená cílová skupina: musíte vědět, komu svůj produkt prodáváte. 

Jakmile to zjistíte, nastává další krok: vytvoření funkčního příběhu. O tom, že příběh prodává, ví poměrně veliké procento začínajících podnikatelů. Co si však většina z nich ještě neuvědomuje je, že příběhy, které mají vyprávět, nejsou o nich. Zákazník zkrátka nechce slyšet srdceryvný mýtus o tom, jak vaše firma vznikla, kolikrát jste si už mysleli, že zkrachujete, ani jak se vám zdál sen, že to všechno dobře dopadne, a tak jste ve svém úsilí vytrvali. Tímto si jeho pozornost nikdy nezískáte.

Tip: Přečtěte si také článek o tom, jak funguje reklama na sociálních sítích a čemu se na nich vyhnout.

Co tedy zákazníka zajímá?

Ruku na srdce, když si kupujete nový oblek, hodinky nebo třeba auto, co chcete vědět? Zajímá vás, jak dlouho obchodní řetězec existuje? Nebo spíš to, jak velký dojem díky produktu uděláte na ostatní? 

Výzkumy organizace CSR & Reputation Research ukazují, že nejen obyčejný zákazník, ale dokonce i zákazník, který nakupuje na základě určitých etických hodnot, téměř v 60 % bere v potaz svou image spíše než produkt samotný. 

Zkrátka a jednoduše, jediné, co zákazníka zajímá, je on. Typický zákazník je znuděný, zahlcený a znavený nabídkou. Jeho pozornost vzbudíte jen tak, že začnete mluvit o něm. Jemu produkt prodáváte a o něm musí být váš příběh. Jakmile tento krutý fakt přijmete, můžete se se svým podnikáním skutečně pohnout vpřed.

Tip: Přečtěte si také článek o tom, jak získat pracovní příležitost či podpořit svůj byznys pomocí networkingu.

Typický zákazník si klade při nákupu dvě otázky:

  1. Co mi tento produkt přinese? 
  2. Co o mně nákup tohoto produktu vypovídá?

Prodávaný produkt by v sobě měl nést příběh, který na tyto otázky odpoví tak, aby uspokojil cíleného zákazníka. 

Prodáváte balenou minerálku? Člověk, který si ji koupí, udělá něco pro své zdraví a zároveň bude působit jako uvědomělý člověk. Vyvíjíte aplikaci pro hodnocení knih? Pak vašeho zákazníka pravděpodobně zajímá, jestli si o něm okolí bude myslet, že je intelektuál. Případně zda díky aplikaci najde inspiraci na další čtení.

Vyprávějte proto příběhy, ale nevyprávějte je o sobě. Ten svůj si schovejte, až o vás ve Forbesu budou psát v článku 30 pod 30.

Kam dál?

Láká vás oblast podnikání, ale stále si nejste jisti? Přečtěte si článek o tom, zda se více vyplatí podnikat, nebo být zaměstnancem. Pokud již podnikáte, doporučujeme článek Jak na business development?

Společenská odpovědnost firem: Altruismus, nebo marketing?

Společenská odpovědnost firem je trend 21. století.

S eko, bio a společensky odpovědnými firmami jako by se nám v posledních letech roztrhl pytel. Společnost H&M vydává ekologické kolekce, McDonalds nalévá kávu do vlastního kelímku, firmy hlásají slogany „Zaměstnanec na prvním místě“. Co za tím stojí? Mění se svět konečně k lepšímu a ze sobeckých podnikatelů se stávají hodní altruisté, nebo se jedná jen o nový marketingový trend? Co skutečně stojí za společensky odpovědnými firmami a jaká je jejich budoucnost?

CSR: Společenská odpovědnost podniku

Co to vlastně společenská odpovědnost firem je? Tato kategorie se v angličtině nazývá Corporate Social Responsibility a jedná se o výdobytek začátku 21. století. Evropská unie ji definuje jako „dobrovolné integrování sociálních a ekologických hledisek do každodenních firemních operací a interakcí s firemními stakeholders neboli zainteresovanými osobami.“ V praxi zkrátka společnost slibuje, že nebude dělat nic, co by bylo špatné či neetické. To zní dobře, že?

Proč jsou firmy společensky odpovědné a kde je problém?

Důvodů, proč se firmy rozhodnou dodržovat etický kodex, je více a nelze všechny házet do jednoho pytle. Samozřejmě existují podnikatelé, jejichž cílem je udělat ze světa lepší místo nebo se konečně s čistým svědomím pořádně vyspat. 

Za boomem ekologických firem však poměrně prokazatelně stojí něco jiného. Podle několika nezávislých výzkumů zákazníci v posledních letech upřednostňují více ty firmy, které se označují za společensky odpovědné a svůj postoj dokazují malými (a často velice kontraproduktivními) kroky. 

Zásadní problém představuje skutečnost, že není možné určit, nakolik společensky odpovědná daná firma opravdu je. Bouřlivé diskuze se v minulosti vedly například okolo biopaliv, která byla sice zprvu označována za ekologická, posléze byl však dokázán pravý opak – to když se vzal v potaz jejich celý výrobní proces. Dalším velice častým „ekologickým” krokem je zavedení papírových tašek (na výrobu papírových tašek se přitom spotřebuje až 4x více vody než na výrobu plastových).

Tip: Přečtěte si také článek Ženy v byznysu, aneb Jak špatně na tom podnikatelky jsou?

Greenwashing, aneb Společenská odpovědnost jen naoko

Obrovské množství firem zaznamenává poptávku po ekologických krocích a přirozeně na ni reaguje. Velice často ale jen tak, aby se tento krok firmě výrazně ekonomicky vyplatil. Ze společenské odpovědnosti podniku se stává marketing.

V praxi se jedná zejména právě o zmíněné ekologické kolekce, které však s ekologií mají společný maximálně název, nebo znovupoužitelné kelímky na kávu v zařízeních, které balí do plastového obalu i příbor. Tomuto způsobu marketingu se někdy říká greenwashing a někteří jej ztotožňují s šířením dezinformací. Jak to, že to tedy firmám prochází?

Podle některých výzkumů zákazníci sice chtějí společensky odpovědnou firmu, ale ne na úkor ceny. Společenská odpovědnost navíc musí něco přinášet i klientovi samotnému (například biopotraviny jsou pro zákazníka zdravé a hybridní auta poskytují symbol vysokého ekonomického statusu). 

Greenwashing tak představuje příjemný kompromis: zákazník má dobrý pocit, firma vydělá víc peněz. Vlk se nažere a koza zůstane celá. 

Tip: Přečtěte si také článek Buďte online, nebo vůbec nebuďte.

Je tedy tento typ společenské odpovědnosti užitečný?

Ekologičtí podnikatelé a zastánci etického byznysu i přesto v greenwashingu spatřují určitý potenciál. Stále častěji se objevující pojmy jako eko a bio rozšiřují totiž určitý trend a zájem zákazníků. Je tedy možné, že si poptávka vlivem tohoto trendu brzy vyžádá, aby firmy skutečně začaly jednat.

Principy pro výběr CRM nástroje

Zvyšování prodejů a lepší péče o zákazníky řeší všechny společnosti. Většina se snaží se svými zákazníky pracovat strukturovaně, dlouhodobě a hlavně ziskově. Rozdíly v úspěšnosti jsou však stále obrovské a často je to tím, že si firma zkrátka vybere ne úplně vhodný CRM (Customer relationship management) nástroj.

Téma CRM je hodně široké, takže jestli čekáte jednoduché pravidlo, tak neexistuje. Nejde totiž jen o IT nástroj, ale o celou oblast složenou z procesů, schopností, nastavení organizace a kvalifikace lidí. 

Dále ale najdete několik perspektiv a principů, které mi v praxi opakovaně dobře zafungovaly. Vždy platí toto: Ujasněte si, kde je vaše konkurenční výhoda, co jsou ty hlavní problémy, které chcete vyřešit a nakolik chcete univerzální nástroj na vše nebo specializovaný nástroj na konkrétní oblast CRM. CRM pokrývající „vše“ nemusí nutně být dost dobré v tom, co hledáte, ať už je to sdílení dat v týmu nebo analýza dat, které pro vás představují hlavní zdroj hodnoty do budoucna.

1. B2B vs B2C

První pohled je o tom, na které zákazníky je firma zaměřena – B2B (business-to-business) nebo B2C (business-to-customer). Variant přístupů a nástrojů je v obou celá řada, záleží však na tom, jak důležitý je standardizovaný proces a jak velký počet zákazníků přes něj chce firma řídit. 

Jiná očekávání od CRM bude mít start-up, který právě vyvinul svou mobilní aplikaci. Jeho primárním záměrem nejspíše bude nabrat tisíce uživatelů a monetizovat reklamu v rámci aplikace. Jinak na tom pak bude retailový řetězec, který se bude chtít snažit budovat zejména loajalitu a atraktivnost pro zákazníky. 

Z toho pak dále vyplývají i další specifika pro celkový proces – od oslovení zákazníka, přes realizaci prodeje, uzavření smluvního vztahu, dodávky, následné péče, servisu, fakturace a dodatečných služeb. A mít toto všechno propojené.

Nemusí ale nutně platit, že na celé CRM je nejlepší použít jeden komplexní nástroj. Například Salesforce, nezpochybnitelný Mercedes mezi CRM nástroji, má desítky modulů a můžete na něm postavit téměř cokoli. Dalšími aspekty jsou totiž náklady na implementaci a licence, rychlost implementace a rizika vyplývající z dodatečných změn a flexibility řešení. Alternativou je kombinace více nástrojů, které řeší vybranou oblast a už svým základem hodně vyhovují požadavkům firmy. Typickým příkladem je technologicky inovativní oblast jako zpracování dat a příprava personalizovaných nabídek pro zákazníky, díky které oslovíte zákazníky s co nejrelevantnějším obsahem. Komplexní softwary typicky nemají podobné komponenty detailně rozvinuté ve srovnatelné cenové relaci. Vedle toho nástroje pro sběr dat nebo pro rozesílání a zobrazování zákazníkům nic technologicky převratného neřeší. Kombinace více nástrojů však vyžaduje nastavení a péči o vzájemné integrace.

Jelikož řada principů je při rozhodování o B2B a B2C nástrojích shodná, dívám se na obojí v následujících sekcích společně, kde to dává smysl.

2. Strategie

Čeho chce vlastník a vedení firmy zavedením CRM docílit? Obvykle se jedná o standardizaci celého procesu, což znamená řídit a měřit jednotlivé aktivity, sledovat vývoj. Součástí může být samozřejmě také plánování kapacit pro další implementaci, práce s cenotvorbou a další činnosti. Neméně podstatné je i zamyšlení nad tím, jakou roli má tento proces hrát společně s marketingem v celkovém řetězci generování výnosů, a které procesy se snaží dohromady sladit.

Řada firem je ve vztahu kdy jim stačí začít s nástrojem typu Trello, které jednoduše pomůže v organizování témat a více agend. Problém nastává, jakmile chcete mít strukturovanější proces, provázat to na faktury, vykazování času a začnete mít větší objem informací. Pak se nabízejí nástroje jako Lamael.cz, zajímavá a srozumitelná alternativa, která si vzala hodně inspirace z jiných nástrojů a navíc obsahuje integraci na email, vykazování času, fakturování a další věci, na které byste jinak hledali další nástroj. Pokud řešít zejména mailování a komunikaci B2B klientům, pak můžete uvažovat i o platformě Pipedrive nebo Close.io, tam však řada funkcí zmiňovaných u předchozích není.

Při zavádění CRM se setkávám i s představou firem, že cílem je získání kontaktů na konkrétní osoby u svých zákazníků, které jinak znají jen obchodníci. Dobrý obchodník sice ví, že jeho hodnota není ve znalosti telefonu a emailu, a tak je dobré, aby mu nástroj co nejvíce zjednodušil práci a tím ho motivoval ho používat.

3. Fáze vývoje firmy

V ranné fázi vývoje potřebuje firma zejména získat první reference a míří na hodně nových kontaktů tzv. hunting. Proto jí bude více vyhovovat jednoduchý nástroj, který bude flexibilní, zaměstnanci se do něj snadno zaškolí a budou s ním moci dále pracovat a zejména pomůže v rychlosti oslovování a koordinaci takové komunikace. Často tedy ani příliš neřeší viditelnost, přístupová práva a podobně, důležitá je rychlost a flexibilita.

Oproti tomu pak firma v pokročilé fázi, která už má vybudované své portfolio zákazníků, potřebuje spíše dobrou péči o ně a udržování zákazníků spokojených tzv. farming. Takže upřednostní nástroje více standardizované, s řadou funkcí, ošetřením přístupových práv a schopností integrovat se na jiné systémy. Překvapivě řada firem podceňuje nutnost flexibility, vycházejí z historické zkušenosti, kdy se způsob fungování řadu let příliš neměnil. 

Zvláštní požadavky pak mají B2B společnosti, které přes nástroj potřebují řídit svůj account management pro jednotlivé velké zákazníky. V takovém případě se požadavky rozšiřují kromě komunikace i na nastavení a monitoring plánu, sledování aktivit a hlavně celkovou koordinaci.

4. Automatizace a samořiditelnost B2C procesu 

Jako v každé oblasti, pokud potřebujete dělat hodně opakujících se kroků nebo naopak zajistit jejich konzistentní provádění, hledáte automatizaci. Ať jde o rozesílání emailů s nabídkami vašim B2C zákazníkům nebo o přesné dodržení kroků nutných pro poskytnutí půjčky vašemu B2C zákazníkovi. Jak bylo řečeno výše, jde o to, jaké typy činností nejvíce řešíte a kde se vám vyplatí do dané části investovat resp. jaký nástroj potřebujete.

Pokud chce velká firma do svého CRM zahrnout celý proces od získání zákazníka a celého navazujícího prodeje, volí typicky mezi nástroji jako Salesforce či MS Dynamics, ve kterých lze zjednodušeně řečeno nastavit téměř cokoli, ale za určité implementační a provozní náklady. 

Pokud je cílem firmy v rámci CRM pouze sledovat interakce se zákazníkem a základní integraci na email, vykazování postačí například lamael.cz. Pokud chce personalizovat zákaznickou komunikaci a ve správnou chvíli ho oslovit s nabídkou, existují specializované nástroje i pro tuto oblast.

5. B2C loajalitní schémata

Retailové firmy se snaží vedle standardní nabídky přilákat zákazníky opakovaně a vytvářejí věrnostní programy. Vedle výhodnosti pro zákazníky se však ty sofistikovanější firmy snaží hlavně shromažďovat informace, aby lépe poznali chování zákazníka a byly schopny ho oslovit s lepší nabídkou. V praxi je typicky loajalitní schéma zvláštní aplikace, u které firmy řeší pouze datové napojení na další nástroje. Požadavek na flexibilitu a integrovatelnost jednotlivých řešení v oblasti CRM tedy platí i zde.

6. Zákaznická péče a podpora

Při řešení požadavků zákazníků je měřítkem efektivita a spokojenost. Pro ty nejlepší zákazníky mají vlastního account managera, pro většinu zákazníků však nastaví dostupnost přes helpdesk. Typicky je to telefonní linka, email či dokonce místo, kam se zákazníci s daným produktem či službou obracejí s tím, co je trápí. Zde jsou nasnadě nástroj, které pomáhají formou předpřipravených odpovědí na často kladené otázky, nástroje, které pomáhají v řízení fronty požadavků jako ServiceNow či Jira Service Desk. 

7. Reporting a práce s daty

Ve většině nástrojů se nějaký základní reporting nachází a pro začátek určitě stačí. Firmy, které ale chtějí s daty opravdu pracovat, však brzy budou potřebovat integrovat dohromady větší počet datových zdrojů a standardní CRM nástroje jim stačit nebudou. Úspěšní jdou cestou, kdy dostanou všechna data k sobě a nad nimi staví datovou analytiku, resp. BI nástroj.

Stále více firem, které mají velké objemy dat, se ubírá cestou cloudových řešení, kdy využívá virtuální datové sklady, které jsou bezpečnější a levnější, než řešení v rámci vlastních serverů. 

8. Cena

„Kolik to stojí na pořízení a kolik na provoz“. Tohle je správná otázka, ale kousek chybí. 

Když budete nabírat skvělého obchodníka, budete se v první řadě zajímat o to, kolik vám vydělá a teprve ve vztahu k tomu budete řešit, je-li odměna adekvátní. A podobně je to i s IT nástroji. Kolik vám vydělá peněz na nových výnosech? Kolik vám ušetří času? Ne vše se dá exaktně měřit, ale z mé zkušenosti se například u dobrých nástrojů pro personalizaci klientské komunikace dá dosáhnout navýšení úspěšnosti kampaní (=ziskovost) o desítky %. 

V oblasti B2B pak jste schopni oslovit mnohem větší počet zákazníků nebo je oslovit lépe, cíleněji a intenzivněji. S lepší interní koordinací. A cena? Na tu se ptejte až poté, co budete mít jasno v tom, co vlastně od nástroje čekáte a získáte představu o tom, kolik a co má přinést. 

Oproti tomu, nač jsme jako uživatelé zvyklí u řady mobilních aplikací, platí, že dobré business nástroje zkrátka nejsou a nemohou být úplně levné. 

Shrnutí: Univerzální CRM nástroj na vše vs specializované nástroje

V praxi se nabízí několik typů řešení, které mohou firmy využít. První z nich je využít univerzální software, který vyřeší v oblasti CRM úplně vše (od cílení, přes procesy, automatizaci a další). Typickým představitelem jsou robustní CRM platformy Salesforce, případně MS Dynamics. Když se implementace takového nástroje podaří, umí skutečně krásné věci. Otazníkem ale zůstává, zda to vyváží jeho implementační a licenční cena a další parametry. Jednoduššími nástroji pro menší firmy je pak například lamael.cz.

Stále častěji se setkávám s kombinací více nástrojů. Firmy totiž zpravidla již nějaké nástroje historicky mají, ty jsou zaintegrované do jejich prostředí, je s nimi spokojenost. Jen hledají další funkce, které tyto nepokrývají a nemají zájem o kompletní výměnu.

OblastTypicky součástí CRM nástrojeTypicky samostatná aplikacePozn
Správa kontaktů (firmy a osoby)VždyKřížový pohled na obojí, ale není nutně součástí i relativně dobrých aplikací, například stávající edice Close.io neumí pracovat nezávisle s firmami a kontakty.
Správa obchodních příležitostí VětšinouTj. stav jejich získání, přípravy, realizace, často včetně sofistikovaného procesního nástroje, např. v bankách pro schválení úvěru napojeného na další aplikace atd.
Od jednoduchého ručního posouvání až po automatizovaná workflow a generování úkolů, emailů atd. Některé firmy mají vlastní workflow nástroj, se kterým CRM integrují.
Nástroj pro komunikaci s klienty, ecommerce, tvorbu, zasílání emailů, SMS zpráv, případně další specializované kanályVětšinouHlavním cílem nástrojů je efektivně doručit zprávu. Existují specializované nástroje typu Mailchimp, které za pár dolarů měsíčně dodávají robustní funkci, kterou málokterý CRM nástroj nabídne.
BI nástroj pro reporting celého procesuVětšinouDatově zdatnější firmy využívají v marketingu i obchodu BI nástroj, který kombinuje více informací než jen CRM.
Service desk / Help desk pro klientskou péčiVětšinouVolba externího nástroje a CRM hodně závisí na schopnosti integrace a hlavně rozsahu podpory, kterou je třeba zákazníkům poskytovat a provázanosti na další interní procesy. Velkým jménem je ServiceNow, nicméně proti nástrojům jako Zendesk nebo Jira Service desk je funkčně srovnatelný, ale dražší.
Analýza klientských dat, příprava personalizovaných nabídek a řízení kampaníVětšinouSpecializovaný nástroj je zaměřen na práci s daty, má vlastní datové modely, případně umožňuje vytvořit vlastní relevantní pro daného zákazníka

Setkal jsem se několikrát i s tím, že zejména IT firmy cítily, že není na trhu nic, co by přesně vyhovovalo jejich potřebám. A měly pravdu, protože jejich firma nutně neobsahovala jeden business model pro jeden typ zákazníků, ale několik. Pro takové situace je hledání vhodného CRM nástroje výrazně složitější. Pokud k tomu přidáte požadavek na integrovatelnost s dalšími aplikacemi, nelze se divit, že se řada z nich vrhne do vývoje vlastní aplikace.

Ze zkušenosti toto řešení nedoporučuji, pokud firma nemá ambici sama svůj produkt dále nabízet. Vyřešit a domyslet CRM není o IT dovednostech, ale primárně o business architektuře a promyšlení toho, jak to „zapadne“ do rukou obchodníků, případně techniků nebo helpdesku, kteří s tím budou denně pracovat a nakolik jim to opravdu pomůže zvyšovat výnosy. Podobně je to ve firmách i v dalších oblastech jako je například práce s daty, kdy jen datově zaměřené firmy mají šanci interně investovat do kompetencí v dané oblasti tolik, aby se jim cesta interními silami vyplatila.

Kde najít další informace: Srovnávače podle parametrů jsou fajn, ale…

Výše jsem se záměrně vyhnul srovnávání jednotlivých nástrojů podle kritérií, funkcí, ceny a dalšího. Pro tyto účely sám využívám některé ze srovnávačů (např. www.g2.com, www.capterra.com), kde najdete skoro všechny větší softwary. Nicméně vypovídací schopnost hodnocení je dle mé zkušenosti zkreslená, některé nástroje nejsou zařazeny a hodnoceny ve správných kategoriích atd. Netravte tedy se srovnávači příliš času, pokud nejste skutečně odborníkem na software v oblasti CRM. Při testování workflow nástroje pro schvalování expensů a faktur jsem si prošel asi 30 různých nástrojů, dema atd. a nakonec jsem z praktických důvodů skončil u českého nástroje TAS, který na těchto srovnávačích ani není.

Velmi zajímavý, komplexní a přesto jednoduchý nástroj na řízení týmu a pracovní agendy je český Lamael, který jsem tady již zmínil. Hodně informací nejen o Lamaelu, ale také o dalších 13 produktivních nástrojích se dozvíte zde ve velkém srovnávacím článku. Najdete zde srovnání aplikací Lamael, Trello, Monday.com, Asana, Jira, Wrike, Smartsheet, Slack, Pipedrive, Toggl, Notion, Basecamp, ClickUp a FreshBooks.

A to je poslední poznámka, nedívejte se jen na nástroj, ale i na to, jak z něj dokážete získat maximum. 

Ing. Aleš Fojtík, MBA, PhD.
https://www.linkedin.com/in/alesfojtik/

5 zásadních kroků pro dosažení digitální rovnováhy

digitální rovnováha

Pracujete na počítači, s přáteli komunikujete přes Facebook, po běhání kontrolujete počet kroků a před spaním si nastavujete měřič kvality spánku? Nejste sami. Technologie v současnosti poskytují nepřeberné množství služeb a výhod, zároveň však nad námi mají obrovskou moc. Jak si udržet zdravý rozum a dosáhnout digitální rovnováhy? V dnešním článku jsme sepsali 5 kroků, jak na to.

Pandemie zametla s digitální rovnováhou

V posledním roce se zejména vlivem pandemické situace proces digitalizace urychlil ještě více než kdy jindy. Dokonce i ve firmách, kde se ještě v prosinci 2019 ťukaly týdenní zprávy do psacího stroje a fax byl nejrychlejším komunikačním prostředkem, dnes již běžně létají vzduchem slova jako cloudové úložiště či Slack

Zejména při práci z domova nyní o to víc platí rčení: kdo není online, jako by nebyl. Přes internet se zkrátka děje všechno. Zároveň je velice snadné po práci sundat notebook ze stolu, přemístit se na gauč a vleže pokračovat tam. Termín digitální rovnováha je tak ještě aktuálnější než kdy dříve. Nadměrné užívání technologií totiž může mít negativní vliv na naši psychiku. 

Tip: Přečtěte si také: Osmihodinová pracovní směna? Nesmysl!

Co je digitální rovnováha a jak na ni?

Pokud ve vás pojem digitální rovnováha vyvolává analogie jako jóga, meditace a batikované oblečení, nenechte se zmást. O její dosažení se snaží nejen uvědomělí alternativci, ale i podnikatelští velikáni, jako je Tim Cook – šéf společnosti Apple. Digitální rovnováha označuje v podstatě schopnost kontrolovat čas strávený užíváním technologií. Je to umění být pánem svého času. Jak tedy digitální rovnováhy dosáhnout?

Tip: Přečtěte si, jak motivovat zaměstnance skrze proměnnou složku platu, tzv. KPI.

1. Vypněte si notifikace

Znáte ten pocit, když vám během rande či večerního sledování filmu bliká telefon s notifikacemi a vy pak zpětně zjistíte, že si polovinu konverzace či děje filmu nepamatujete? Notifikace značně tříští pozornost a napomáhají tomu, že si daný zážitek ani z poloviny neužijeme. Jedním z kroků pro dosažení digitální rovnováhy je tak jejich vypnutí. Pravdou je, že většina notifikací stejně neoznamuje nic důležitého a jejich kontrola zpravidla chvíli počká.

2. Hlídejte čas strávený na telefonu

Většina chytrých telefonů v současnosti umožňuje kontrolovat čas, který strávíte jejich užíváním. Ideální čas samozřejmě neexistuje: pokud na telefonu pracujete, budete na něm automaticky více, než pokud jej máte jen pro zábavu. Určete si nějaké realistické číslo a toho se držte.

Tip: Přečtěte si, jak funguje reklama na Facebooku a jak ji nejlépe cílit.

3. Využívejte režim nerušit

Chytré telefony poskytují režim nerušit. Pokud vás čeká porada, rodinný oběd nebo jiná aktivita, kterou si chcete naplno vychutnat, určitě se vyplatí jej využít.

4. Zprávy čtěte jen jednou denně

Vlivem pandemie se podle statistických údajů nezvýšilo jen procento času stráveného užíváním sociálních sítí, ale i čas strávený čtením novinek a zpráv. Dává to sice smysl, ale ruku na srdce: stejně se zprávy mění z hodiny na hodinu a co platilo před chvílí, nemusí platit už zítra. Efektivním krokem k digitální rovnováze tak je i omezení času stráveného jejich čtením. Jednou denně stačí!

5. Využijte aplikace pro digitální rovnováhu

Tipů, jak na digitální rovnováhu, je mnoho. Uvědomují si to i některé vývojářské společnosti, které z tohoto důvodu vytvořily aplikace, jež vám pomohou digitální rovnováhy skrze malé kroky dosáhnout. Aplikace vám například řeknou, jak často používáte některé funkce, jak často kontrolujete oznámení či kdy telefon používáte nejvíce. Upozorní vás tak, kde leží vaše největší slabost, a pomohou vám se na ni zaměřit. Tento typ aplikací poskytuje například společnost Apple, Google či Huawei.

Zajímá vás digitální rovnováha? Přečtěte si náš článek 9 tajemství time managementu. Dočtete se v něm, jak si efektivně organizovat čas a mít nad ním kontrolu. 

Osmihodinová pracovní doba? Nesmysl!

kratší pracovní doba = produktivnější zaměstnanci

Kratší pracovní doba za stejné peníze: cesta ke krachu, nebo efektivní inovace? Ačkoliv se většina firem tohoto kroku zatím zdráhá, současné výzkumy ukazují, že zkrácení délky pracovní doby má zpravidla výrazný vliv na zvýšení efektivity výkonu zaměstnanců. Tak jak to tedy je, vyplatí se dopřát zaměstnancům trochu víc volna? To jsme pro vás shrnuli v dnešním článku. 

Kdy vznikla osmihodinová pracovní doba

Věděli jste, že osmihodinová pracovní doba v Česku není odjakživa? Před vznikem první republiky byla typická délka pracovní doby 13 až 16 hodin denně. Zkrátit pracovní dobu téměř o polovinu na počátku 20. století představovalo pro většinu populace extrémně kontroverzní krok. V současnosti si přitom většina z nás už nedokáže představit, že bychom v práci trávili tolik času.

Délka pracovní doby v následujících letech prošla ještě dalšími změnami. Až do 50. let bylo běžné pracovat 6 dní v týdnu, v 60. letech se v Česku tato doba změnila na tzv. střídavý rozvrh, kdy se jeden týden pracovalo 5 a druhý 6 dnů. Postupné zkracování společně s digitalizací se ale ukázalo jako velice výhodné (aneb odpočatý zaměstnanec = pracující zaměstnanec), a tak jsme se dostali až na současných 40 hodin při plném úvazku.

Tip: Přečtěte si, jak zdokonalit svůj time management a být efektivnější.

Vyplatí se kratší pracovní doba?

V současnosti se nicméně zase objevují hlasy volající po další změně. Tyto názory se opírají o sociologické studie, podle kterých zaměstnanci v rámci šestihodinové pracovní doby prokrastinují procentuálně výrazně méně než zaměstnanci, jejichž pracovní doba je delší. 

Podle těchto výzkumů se člověk pracující na plný úvazek dokáže v práci flákat až polovinu pracovního času. Možná je tedy opravdu na čase přestat zaměstnance platit za zírání do zdi. To přece můžou dělat i doma. 

České firmy zkouší zkrátit pracovní dobu na 6 hodin

V Česku se v posledních letech objevují první pokusné vlaštovky, jejichž výsledky účinnost krácení potvrzují. Například firma Rodenstock z Klatov zkrátila zaměstnancům pracovní dobu o 2,5 hodiny denně a závěry jsou jedině pozitivní. Zaměstnanci se údajně:

  • víc těší do práce
  • cítí méně vystresovaní
  • nevadí jim víkendové směny
  • jsou více odpočatí a v práci snadněji udrží pozornost

Stejný výsledek potvrzuje i digitální agentura Sherpas, která svým zaměstnancům podobným způsobem zkrátila pracovní dobu o jeden den – pracují tedy jen 4 dny v týdnu. Podle vedoucího agentury se následkem této změny neprojevila žádná ztráta. „Díky efektivnímu rozvržení povinností zvládáme zakázky zpracovat i na kratší časové ploše,” uvádí její ředitel. 

Tip: Přečtěte si, jak motivovat zaměstnance skrze Key Performance Indicators.

Efektivní plánování a spokojení zaměstnanci

Tyto příklady ukazují na to, že šestihodinová pracovní doba se ve výsledku skutečně vyplatí. Možná, že je tedy zkrácení práce dalším trendem budoucnosti. A řekněme si upřímně všichni – nepracovalo by se nám všem lépe, kdybychom se mohli o dvě hodiny déle prospat? 

Výhody a nevýhody podnikání: Více stresu, méně stravenek

Podnikatel

Ačkoliv pandemie koronaviru značně zamávala se sny mnoha podnikatelů, ještě pořád to slyšíme ze všech stran: Chtěl/a bych si založit vlastní business. Jakkoliv si tahle věta v posledních letech prošla značnou profanací a u mnohých posluchačů vyvolá pouze shovívavý úsměv na tváři, stále existuje mnoho důvodů, proč se do podnikání pustit. Které to jsou? A mohou překonat výhody zaměstnání?

Výhoda podnikání: nejste vykořisťováni, vykořisťujete

Jednou z nezměrných výhod podnikání je možnost plně rozhodovat o svém platu. Zkrátka kolik vyděláte, tolik vám zůstane (když tedy nepočítáme daně, které vy budete muset počítat). 

U mnoha profesí zaměstnanci přichází o desítky procent platu pouze za to, že jim je přiřazen konkrétní úkol. Pakliže podnikáte, tento problém mizí. O svých penězích rozhodujete sami.

Nevýhoda podnikání: více stresu

Pokud podnikáte, musíte řešit mnoho rozličných úkolů, protože veškerá konečná zodpovědnost je na vás. Pakliže umíte delegovat a máte na koho, může to být výhoda. Pokud tomu tak ale není, pravděpodobně to bude znamenat plnění úkolů, do kterých se vám opravdu nebude chtít. Zároveň pak také obrovské množství práce a stres s ním spojený.

Výhoda podnikání: můžete stát za svými hodnotami

Stalo se vám někdy jako zaměstnanci, že jste byli postaveni před úkol, který vám byl vyloženě proti srsti? V těch lepších zaměstnáních můžete jít za šéfem a vysvětlit mu, proč úkol nemůžete vykonat. Ne každý zaměstnanec tuto možnost ale má. Pro podnikatele tento problém padá: jste pánem vlastního osudu. Nevýhodou je, že jestliže z nějakých důvodů sklouznete ze svých pečlivě vybudovaných hodnot, nemáte to na koho svést. 

Výhoda i nevýhoda podnikání: časová svoboda

Když podnikáte, jste pánem nejen vlastního osudu, ale i svého času. Bohužel, v praxi to ani tak neznamená, že byste měli času víc (možná i naopak), ale spíše máte možnost organizovat si jej podle svého uvážení. 

Výhoda podnikání: budujete vlastní projekt

Jste kreativní a máte dobrý nápad? Pak je pro vás podnikání ideální volbou. S dobrým nápadem se nebudete muset nikomu přizpůsobovat, svého zákazníka si najdete. Stačí jen vědět, kde ho oslovit. 

Výhoda a nevýhoda podnikání: můžete nadávat na svého šéfa

Nepochybným plusem je, že můžete bezmezně nadávat na svého šéfa. Fantazii se meze nekladou, dokonce si i můžete dovolit jadrnější výrazy. Můžete to dělat i veřejně a pravděpodobně na vás nebude podána žádná žaloba. 

A chcete slyšet i nevýhody? Nadávání na sebe není tak uspokojivé jako nadávání na někoho jiného. Možná si proto najměte někoho, na kom si při podnikání svůj vztek budete moct úspěšně vybít.

Závěrem

Už máte jasno, zda podnikat, či být zaměstnancem? Náš souboj končí 5:3 pro podnikatele.  Pravdou ale je, že podnikání není černobílé. Všechny jeho výhody s sebou nesou i nevýhody, zpravidla podstatnější než jen absenci stravenek. Pokud vás ale láká dobrodružství, chcete mít větší svobodu a budovat vlastní projekt, určitě se vyplatí do toho jít. 

Není důležité, co umíte, ale koho znáte (Síla networkingu)

Networking

Měsíce odpovídání na inzeráty a stále nic? Chyba nemusí být ve vašich schopnostech: podle současných amerických studií skoro 80 % nových pracovních poměrů vzniká na základě tzv. networkingu. Co to networking je a jak na něj? 

Komunita jako základ

S konceptem posilování sociálních vztahů za účelem vlastního úspěchu pracovali už Svobodní zednáři či zakladatel scientologie L. Ron Hubbart. Ale abyste kolem sebe budovali síť potenciálních pracovních kontaktů, nemusíte být členem pochybné sekty. Pro vaše účely bohatě postačí komunity.

Své o tom ví Pavlína Louženská ze skupiny Holky z marketingu. Pavlína si před několika lety na jedné konferenci všimla výrazného nepoměru mezi ženami a muži. Nepříjemnou zkušenost pak posilnilo, když si ji jeden z přítomných markeťáků spletl se servírkou. Přemýšlela, jak je něco takového ve 21. století, kdy na vás heslo Girl power kouká z každého rohu, možné. 

Nakonec došla k závěru, že neexistuje žádná ucelená komunita, která by dobře propojovala ženy v branži. A tak se ji rozhodla založit. Její facebooková skupina má v tuto chvíli téměř 30 tisíc členů a Holky z marketingu úspěšně plní svůj cíl.

Pakliže hledáte uplatnění, využijte nejprve sociálních sítí. Ačkoliv LinkedIn je pro profesní kontakty dělaný, vyzkoušejte i Facebook. Díky správným komunitám můžete poznat lidi, se kterými byste se bez sociálních sítí nesetkali. A pokud nenajdete svou ideální komunitu, založte ji. Kdo ví, koho svým nápadem oslovíte.

Osobní kontakt vede

Ačkoliv sociální sítě mohou představovat skvělý první krok, rozhodně nejsou pro fungující networking dostačující. Podstatou správného networkingu je totiž osobní kontakt, který z vás vytvoří důvěryhodného jedince – namísto anonymního životopisu.

Nespoléhejte se proto pouze na klikání a udržujte osobní kontakt. Komunity vám to umožní: členové často pořádají akce, kurzy a přednášky, na kterých se můžete snadno seznámit.

Nemusíte být extrovert, abyste měli přátele

Jste introvert a networking vám zní jako smrtonosná zbraň? Nebojte, i ti nejúspěšnější podnikatelé se označují za introverty. Abyste úspěšně navazovali vztahy, nemusíte být středem pozornosti. Naopak, podle psychologických studií není nejcennější vlastností mluvení, nýbrž umění naslouchat. Zkuste proto tuto strategii:

  • ptejte se
  • naslouchejte
  • a včas nabídněte své služby

A nebojte se je nabídnout zpočátku i zadarmo. Je to investice, která se vám určitě brzy vrátí. 

Budujte kontakty, i pokud jste momentálně spokojení

Posledním klíčovým bodem, který zde zmíníme, je průběžná aktivita. Nevadí, že zatím nehledáte práci a možná ji ani zatím hledat neplánujete. Nikdy nevíte, co se přihodí.Jedním z plusových bodů vytváření potenciálních pracovních známostí je, že se díky nim dozvíte o profesích, o kterých byste jinak neměli ani ponětí. A kdo ví, třeba je to právě to, co hledáte.

Zaměstnávání už vyšlo z módy, aneb Proč všichni berou ičaře

OSVČ a zaměstnanec

Většinu svého ekonomicky aktivního života jsem strávila jako freelancer. Jsem v pracovním koloběhu již 12 let, a z toho více než 2/3 jako OSVČ. Pro věkovou kategorii mých rodičů je poměr odpracovaných let coby HPP a OSVČ v drtivé většině opačný. O vysvětlení svého způsobu kariéry pro generaci prarodičů už se moc nesnažím. Několikrát do měsíce slyším otázku, zda mě mohou vyhodit a jestli je ta moje práce „jistota“. Doba se zkrátka změnila a HPP vyšlo z módy. Proč?

HPP, nebo OSVČ? Ekonomika a jistoty

Nevím, jaký trend panuje v zahraničí, ale v České republice dává práce na IČO zásadní ekonomický smysl, a to pro obě smluvní strany. Sociální systém, který máme vytvořený, klade na zaměstnavatele vysoké nároky na zabezpečení zaměstnanců. Zaměstnanci mají plné právo vyžadovat od svého chlebodárce (firmy) dovolené, nemocenskou, ošetřovné… a zároveň jsou zákonem chráněni proti nečekanému ukončení takového servisu (výpovědi). Ekonomická zátěž uložená ze strany státu tudíž logicky vede k tomu, že firmy ztrácí zájem o nabízení HPP. Zaměstnanci si zase dokážou spočítat, jak moc se jim finančně vyplatí o HPP usilovat.

Faktem je, že zaběhnutý systém poskytuje výměnou za zařazení mezi zaměstnance určitý pocit klidu. Není problém dosáhnout na hypotéku, když máte pracovní smlouvu. Naopak jako živnostník často narazíte na neochotu při poskytování služeb, protože nemáte „svého garanta“, který vám posílá předvídatelnou výplatu. 

Právě jistota se velmi často skloňuje jako zásadní výhoda HPP oproti OSVČ. Covidová doba však ukázala její hranice, protože když zaměstnavatel nemá příjmy, nemá ani na platy.

Zaměstnanec vs OSVČ a jejich svoboda

Nebylo by fér vynechat v tomto článku úroveň pracovních podmínek coby hlavní protiváhu předpokládané jistoty HPP. Zaměstnavatelé sice nesou břímě závazků a jisté povinné péče o své zaměstnance, ale v důsledku k nim mají vztah, který lze definovat slovy: „Máš tohle všechno, tak drž ústa a krok“. Zvolené vyjádření je přitom velmi mírné v porovnání s realitou. 

Kromě ekonomického pohledu na volbu mezi HPP a OSVČ jde také o kvalitu pracovního života. Právě vztahy na pracovišti vedou k tomu, že i zaměstnanci touží po svobodě v rozhodování a řeší otázku, komu svůj pracovní čas chtějí prodávat. Tak uvažuje freelancer.

Ruku v ruce se svobodou jde ale i zodpovědnost. Pro OSVČ se jedná především o zodpovědnost za vlastní finance. Když jste v roli zaměstnance, kryjí vám záda firma či stát (dokud mohou). Pokud pracujte sami na sebe a pro sebe, pak si na dovolenou musíte nejprve vydělat, a ještě si zajistit finanční polštář za ušlý zisk, o který přijdete během prázdnin.

Zaměstnanec nebo OSVČ mají stejné pain-points

Ať už zvolíte pohled na srovnání obou způsobů obživy z jakéhokoli úhlu, existují společné pain-points = bolestivá místa. Zaměstnanec i OSVČ mohou v pracovním procesu narazit na úplně stejné finanční či osobní problémy, nejistotu a vrtkavou motivaci. Podívejte se na čtyři z nich:

1. O práci můžete přijít ze dne na den

Jak jsem zmínila v úvodu článku, moje babička absolutně nechápe, jak mohu přistoupit na tak ostudné podmínky, kdy mi „zaměstnavatel“ nechce dát smlouvu o HPP. Nemám prý žádnou jistotu, že se mnou neukončí spolupráci a nebudu takzvaně bez peněz. Neuvědomuje si ale, že zaměstnavatel mi také dokáže vytvořit podmínky, kdy se příjmy z HPP omezí na almužnu, nebo mě pro nadbytečnost vyhodí.

2. Finanční rezervy za vás nikdo nevytvoří

Každý potřebuje finanční rezervy, záleží jen na jejich výši. Můžete šetřit z výplaty nebo z příjmů, které vám přinese podnikání. Výši příjmů by měla poměrně odpovídat odkládaná částka. Jediný rozdíl může být v osobní zodpovědnosti ke správě rozpočtu.

3. Druhá strana vás může využívat

Když natrefíte na „dobrého“ nadřízeného, dokáže vám z pracovního života udělat peklo. Stejná situace se ale dotýká OSVČ, který si zasmluvní spolupráci s „dobrým“ klientem. A věřte mi, že rozpoznat, s kým chcete spolupracovat, vyžaduje trochu cviku, a stejně se opakovaně spálíte.

4. Stát se o vás nepostará

V době krize se stát může postavit zády jak k zaměstnancům, tak k OSVČ. Když není podpora pro firmy, není podpora ani pro zaměstnance.

HPP vs OSVČ vs švarcsystém

Podnikat a prodávat svůj čas jako freelancer není totéž jako pracovat pro zaměstnavatele s jiným druhem pracovní smlouvy. OSVČ, který má pouze jednoho zákazníka, kterému prodává své služby, vlastně spadá do kategorie švarcsystému. 

Kromě toho, že tento druh obživy neschvaluje zákon, připravuje se tím daný freelancer o získání nejdůležitější zkušenosti. O co jde? O získání nadhledu, pochopení ceny vlastní práce a priorit. Pokud jste závislí na jednom klíčovém klientovi, o svobodě v podnikání nemůže být řeč.

Sledujte i další novinky a články od Time Toasters na našem Facebooku.

Ženy v byznysu, aneb Jak špatně na tom podnikatelky jsou?

Podnikatelka

Česká republika se ve světovém žebříčku nachází mezi státy s podstatně nižší celkovou úrovní vyspělosti. Tvrdí to studie Mastercard Index of Women Entrepreneurs 2020, která hodnotí kvalitu podmínek pro podnikání žen. Jak špatně na tom jsme?

Podle kritérií, která posuzují posun v ekonomickém a profesním postavení žen ve společnosti, nás výsledek řadí na 49. pozici z celkových 58. Společnost na nejbližších příčkách výsledků dělají České republice Uganda a Nigérie. Proč se tedy ženy snaží podnikat? Důvodem je pay-gap v příjmech mezi muži a ženami, který lze prostřednictvím založení vlastní firmy ovlivnit.

Ženy v byznysu a jejich rozhodovací pravomoci

Je celkem paradoxní, že když se obchodně setkám s ženou podnikatelkou, přivede si na klíčový web call často svého partnera, aby posoudil diskutovanou nabídku. Dostaneme se do rozhodovací fáze jako dvě ženy a shodneme se či rozejdeme za účasti muže. 

Osobně se určitě nepovažuji za feministku, ale nemohu se ubránit myšlence, že ekonomické možnosti ženy ovlivňuje muž i poté, co si daná žena založí vlastní podnikání, aby si sama určila pomyslný strop. 

Rozhodovací pravomoci ženy v byznysu samozřejmě vymezuje i otázka mateřství. Ve vztahu jsou na dítě obvykle jen dva partneři, přičemž jeden z nich musí převzít hlavní díl odpovědnosti za péči a výchovu. Pokud muž tuto roli nepřijme, vyřadí svou partnerku úplně stejně jak z podnikání, tak ze zaměstnání.

Ženy v byznysu se sdružují

Pokud si uděláte krátký průzkum na internetu, najdete sociální skupiny i oficiální komunity žen podnikatelek. Důvodem je, že potřebují získávat a sdílet know-how, ke kterému mají jinak omezený přístup. 

V předchozím odstavci jsem zmínila například mateřskou. Je to krásný příklad tématu, se kterým vám žádný muž neporadí. Ženy podnikatelky se přitom potřebují dozvědět, jak skloubit vlastní byznys s dětmi. Především networking a praktické workshopy proto táhnou zájem

Zakladatelkami těchto skupin jsou obvykle ženy, které se na kariérní dráze setkaly s tím, že potřebovaly udělat strategická rozhodnutí, ale neměly šanci dostat se k jednacímu stolu v gentlemanských kuloárech. Bez praxe a informací jsou však šance na finanční úspěch malé. Proto se členky zaměřují na sdílení zkušeností.

Od pomocnic přes továrny k byznysu

Není to historicky až tak dávno, kdy jediné uplatnění žen připadalo na pozice asistentek. Ženy si nejprve mohly zajistit příjem v rolích pomocné síly například ve zdravotnictví. S přístupem ke vzdělání se otevřely i možnosti sekretářských prací

Světové války a nástup komunismu znamenaly potřebu pokrýt také hospodářská odvětví s fyzicky náročnou prací a z žen se staly „rovnoprávné“ dělnice. V moderní době již není reálné uživit domácnost pouze z jednoho příjmu, takže ženy vstupují do ekonomického procesu ve všech odvětvích.

Přes popsaný postupný vývoj však stále nejsme v bodě, kdy by stejné pracovní nasazení muže a ženy znamenalo pro oba i stejné finanční ohodnocení. V případně žen podnikatelek představuje největší úskalí právě dostupnost praktických znalostí. Mužská linie si tyto zkušenosti předává již několik století na vedoucích pozicích, ke kterým mají ženy reálný přístup zhruba posledních 10 let.

Závěr: Moderní ženy v byznysu

Moderní podnikatelky pochopily, že jejich cílem není překonat muže, ale využít vlastní přirozené vlohy. Jejich zájmy ve vzdělání se vážou k rozvoji schopnosti nechat si za své know-how adekvátně zaplatit. Vzhledem k tomu, že výchovný systém stále rozlišuje přístup k dítěti podle pohlaví, není se čemu divit. Většina úspěšných žen v byznysu přiznává, že nejnáročnější pro ně bylo překonat ostych při jednání o uznání a odměně za odvedenou práci.

Sledujte i další novinky a články od Time Toasters na našem Facebooku.

Účel světí prostředky, aneb Jak daleko můžete v podnikání zajít?

Etika podnikání

„Jak daleko můžete v podnikání zajít?” Už samotná otázka značí blížící se morální kocovinu. Nůžky společenské uvědomělosti firem se rozevírají čím dál tím více. Na jedné straně se rýsují těžcí ranaři, rozhodnutí získat z přicházející ekonomické recese maximum. Proti nim se aktivizují sluníčkáři, kteří chtějí s etikou v podnikání pomalu dláždit ulice. 

Takže světí účel prostředky? Možná by měla být položená jiná otázka: Jaký je předpokládaný účel a jaká bude skutečná získaná hodnota, když ho naplníte?

Etika v podnikání a trocha filosofie

Víte, jaký je rozdíl mezi mravem, morálkou a etikou

  • Podle jednoho z našich soudobých filosofů přijímáme mravy v dětství skrz autoritativní vštěpování normovaného chování („To se nedělá“). 
  • Morálku odvozujeme od toho, co my sami považujeme za „dobro“. Proto se vaše morálka nemusí shodovat s morálkou jiné osoby. (Historická vsuvka: biblické desatero apelovalo právě na morálku a vybízelo k dodržování pravidel, která byla v rozporu s tehdejšími mravy.) 
  • Etika spočívá v hledání toho nejlepšího řešení a může se tedy vymykat mravním i morálním pravidlům.

V podnikání definuje a hlídá správné mravy zákon, morálku ovlivňují podnikatelské cíle a etika hodnotí dopad vašich voleb na celek (což dnes znamená především ekologický nebo společenský vliv).  

Etika v podnikání: Ekologie
Chcete být etičtí? Zkuste začít ekologií.

Etika v podnikání a trocha filosofie

Jak moc je vaše podnikání etické? To se bohužel nedá vyjádřit přesnými metrikami. Můžete se ztotožnit s tématy, která jsou takzvaně v kurzu, a přijmout je za vlastní. Důvodem může být vaše přesvědčení o jejich správnosti nebo třeba fakt, že to prospěje vašemu marketingovému obrazu v očích veřejnosti. 

Obecně lze říci, že etika firem se soustředí na zásady partnerského a rovného jednání se zákazníky i konkurencí, společenskou odpovědnost a environmentální dopady provozované činnosti. Mluvíme tedy o morálních, společenských a ekologických zásadách.

Etika podnikání podle EU

Věděli jste, že v EU existuje vzorový etický kodex pro podnikatele? Tento kodex zahrnuje:

  • cílení na ochranu životního prostředí
  • soustavnou kultivaci firemní kultury
  • produkci ekologicky šetrných výrobků
  • zodpovědnost za sdílení pravdivých informací s veřejností
  • zodpovědnost za sdílení pravdivých informací o vlivu činnosti na životní prostředí
Podnikatelé by měli řešit etiku.
Součástí vašeho podnikání by měl být etický kodex.

Poškozuje konkurenční prostředí etické podnikání?

Ne, jen potřebujete najít USP (jedinečné prodejní argumenty), které jsou v souladu s etickými zásadami. Vysokou hodnotu a nutnost etických principů opakuje nespočet zdrojů. Marketingové i obchodní publikace poukazují na důležitost dlouhodobé udržitelnosti podnikání, která se neodmyslitelně pojí se striktně etickým chováním a vystupováním. 

Proč to ony publikace říkají? Protože část spotřebitelů se o toto téma intenzivně zajímá a nechce se podílet na podpoře firmy, která jejich zájem nesdílí. (Kupříkladu naše domácnost bojkotuje veškeré výrobky z produkce holdingu nejmenovaného českého politika.)

Chápu, že toto nemusí být nejpádnější argument. Jenže odkud se klíčová myšlenka vzala? Uvědomte si, že probíhá více méně globální propaganda šetrné produkce a celospolečenské odpovědnosti. Poškozování oponentů v hospodářské soutěži už k získání zakázky nestačí. Můžete tedy ignorovat požadavky například na fair trade, ale konkurenční výhodou budoucnosti je etické podnikání.

Protest zákazníků, kteří chtějí ekologii a etiku v podnikání
Zákazníci volají po ekologických a etických firmách.

Závěr: Dopady neetického podnikání

Když podnikáte v oboru se špatnou pověstí, je to velmi vysilující a myšlenky na snazší neetickou cestu se těžko zbavuje. Myslíte si, že neexistuje takový obor, ve kterém by slušný podnikatel se 100% etickým přístupem mohl uspět? Dovolte mi tedy následující otázku:

Kolikrát jste narazili na diskusi o alarmující úrovni kadeřnic? Versus kolikrát jste si všimli negativní diskuse o jednání realitních makléřů?

Rozdíly v oborech existují. Nikdo nemá potřebu vyjadřovat se obecně ke kadeřnicím, ale u makléřů je to jinak. Problém neetického podnikání spočívá v tom, že dokáže ovlivnit rozvoj celého konkurenčního prostředí.

A přesně proto má význam připomínat si etické kodexy, i když jejich poslání vypadá příliš všeobecně nebo máte dojem, že sami nic neovlivníte.Sledujte i další novinky a články od Time Toasters na našem Facebooku.