Zaměstnávání už vyšlo z módy, aneb Proč všichni berou ičaře

OSVČ a zaměstnanec

Většinu svého ekonomicky aktivního života jsem strávila jako freelancer. Jsem v pracovním koloběhu již 12 let, a z toho více než 2/3 jako OSVČ. Pro věkovou kategorii mých rodičů je poměr odpracovaných let coby HPP a OSVČ v drtivé většině opačný. O vysvětlení svého způsobu kariéry pro generaci prarodičů už se moc nesnažím. Několikrát do měsíce slyším otázku, zda mě mohou vyhodit a jestli je ta moje práce „jistota“. Doba se zkrátka změnila a HPP vyšlo z módy. Proč?

HPP, nebo OSVČ? Ekonomika a jistoty

Nevím, jaký trend panuje v zahraničí, ale v České republice dává práce na IČO zásadní ekonomický smysl, a to pro obě smluvní strany. Sociální systém, který máme vytvořený, klade na zaměstnavatele vysoké nároky na zabezpečení zaměstnanců. Zaměstnanci mají plné právo vyžadovat od svého chlebodárce (firmy) dovolené, nemocenskou, ošetřovné… a zároveň jsou zákonem chráněni proti nečekanému ukončení takového servisu (výpovědi). Ekonomická zátěž uložená ze strany státu tudíž logicky vede k tomu, že firmy ztrácí zájem o nabízení HPP. Zaměstnanci si zase dokážou spočítat, jak moc se jim finančně vyplatí o HPP usilovat.

Faktem je, že zaběhnutý systém poskytuje výměnou za zařazení mezi zaměstnance určitý pocit klidu. Není problém dosáhnout na hypotéku, když máte pracovní smlouvu. Naopak jako živnostník často narazíte na neochotu při poskytování služeb, protože nemáte „svého garanta“, který vám posílá předvídatelnou výplatu. 

Právě jistota se velmi často skloňuje jako zásadní výhoda HPP oproti OSVČ. Covidová doba však ukázala její hranice, protože když zaměstnavatel nemá příjmy, nemá ani na platy.

Zaměstnanec vs OSVČ a jejich svoboda

Nebylo by fér vynechat v tomto článku úroveň pracovních podmínek coby hlavní protiváhu předpokládané jistoty HPP. Zaměstnavatelé sice nesou břímě závazků a jisté povinné péče o své zaměstnance, ale v důsledku k nim mají vztah, který lze definovat slovy: „Máš tohle všechno, tak drž ústa a krok“. Zvolené vyjádření je přitom velmi mírné v porovnání s realitou. 

Kromě ekonomického pohledu na volbu mezi HPP a OSVČ jde také o kvalitu pracovního života. Právě vztahy na pracovišti vedou k tomu, že i zaměstnanci touží po svobodě v rozhodování a řeší otázku, komu svůj pracovní čas chtějí prodávat. Tak uvažuje freelancer.

Ruku v ruce se svobodou jde ale i zodpovědnost. Pro OSVČ se jedná především o zodpovědnost za vlastní finance. Když jste v roli zaměstnance, kryjí vám záda firma či stát (dokud mohou). Pokud pracujte sami na sebe a pro sebe, pak si na dovolenou musíte nejprve vydělat, a ještě si zajistit finanční polštář za ušlý zisk, o který přijdete během prázdnin.

Zaměstnanec nebo OSVČ mají stejné pain-points

Ať už zvolíte pohled na srovnání obou způsobů obživy z jakéhokoli úhlu, existují společné pain-points = bolestivá místa. Zaměstnanec i OSVČ mohou v pracovním procesu narazit na úplně stejné finanční či osobní problémy, nejistotu a vrtkavou motivaci. Podívejte se na čtyři z nich:

1. O práci můžete přijít ze dne na den

Jak jsem zmínila v úvodu článku, moje babička absolutně nechápe, jak mohu přistoupit na tak ostudné podmínky, kdy mi „zaměstnavatel“ nechce dát smlouvu o HPP. Nemám prý žádnou jistotu, že se mnou neukončí spolupráci a nebudu takzvaně bez peněz. Neuvědomuje si ale, že zaměstnavatel mi také dokáže vytvořit podmínky, kdy se příjmy z HPP omezí na almužnu, nebo mě pro nadbytečnost vyhodí.

2. Finanční rezervy za vás nikdo nevytvoří

Každý potřebuje finanční rezervy, záleží jen na jejich výši. Můžete šetřit z výplaty nebo z příjmů, které vám přinese podnikání. Výši příjmů by měla poměrně odpovídat odkládaná částka. Jediný rozdíl může být v osobní zodpovědnosti ke správě rozpočtu.

3. Druhá strana vás může využívat

Když natrefíte na „dobrého“ nadřízeného, dokáže vám z pracovního života udělat peklo. Stejná situace se ale dotýká OSVČ, který si zasmluvní spolupráci s „dobrým“ klientem. A věřte mi, že rozpoznat, s kým chcete spolupracovat, vyžaduje trochu cviku, a stejně se opakovaně spálíte.

4. Stát se o vás nepostará

V době krize se stát může postavit zády jak k zaměstnancům, tak k OSVČ. Když není podpora pro firmy, není podpora ani pro zaměstnance.

HPP vs OSVČ vs švarcsystém

Podnikat a prodávat svůj čas jako freelancer není totéž jako pracovat pro zaměstnavatele s jiným druhem pracovní smlouvy. OSVČ, který má pouze jednoho zákazníka, kterému prodává své služby, vlastně spadá do kategorie švarcsystému. 

Kromě toho, že tento druh obživy neschvaluje zákon, připravuje se tím daný freelancer o získání nejdůležitější zkušenosti. O co jde? O získání nadhledu, pochopení ceny vlastní práce a priorit. Pokud jste závislí na jednom klíčovém klientovi, o svobodě v podnikání nemůže být řeč.

Sledujte i další novinky a články od Time Toasters na našem Facebooku.

Pavla Rýgrová